ze série Racek vykřičník / 2019
Jdeš po ulici, široké chodníky dělí prostor na ano i ne. Suché světlo lamp omývá tvář svým chladem. Zvuky motoru klikatí vzpomínku na krajinu jeskyně, na garáž bez oken, kde zakořenil se kmen. Jsi na dosah ruky. Těžko si představit větší vzdálenost. Myslíš si, že jsi sám se svou touhou z kamene a železa. Zamotán do vláken jemnosti, ohmatán medem, vlákán do pasti jinotaje. Třpytíš se vděčností. Zdvyž tě vtahuje. Pod prahem z pokoje kalíš jizvy pražíš dech. Pomalu padáš do němoty mechu, na nároží skal už zase začínáš znovu.
jdu na tě houževnatě
hra o roh postele
dáma v díře po zvířeti
hodinová manželka
zasklívá okno pěstí
regulátor kyselosti
asanace cukrů
útlá stužka vůně z dietní cukrovinky
něžně se nám vine mezi ploty
němý řetěz domova
nehet rozkrojil poledne
miláček v solamilu
sahá na mě kurzorem
horká pára stoupá z pusy
příliv citu vrásní moře
čáru ryju na dno oka
výlov rybníka v pralese citu
mačkám tlačítko signalizace
desetkrát stlačuju ti hrudník
mažu medy na chleba minulosti
v akváriu těla ryba hlesla ploutví
ulomil kus prostoru
schoval do kapsy kabátu
starý věšák v rohu pokoje
kapsa a díra
myš na druhou stranu
tam se nikdo neptá
ani nevěší
ze zdi mého pokoje
vyvěrá bílý pramen
pomalu,
vlnkaje svým tělem
vstupuje do tvého života
vysušuje vzniklé křivdy
odnáší bláta hněvu
dláždí cestu sametu
hrana pomalu se stáčí do křivky změny
v díře v zemi, síla se vznítila
v tichu noci svařují a brousí
proud oprav a předělů
magická říkadla padají do ucha
zářivý implantát propichuje chlopně
krájení aorty
kapsle naditá časem
v pomocném tikání hvězd
vedou mě k hranici
k popelu z pohybů
v dohledu měsíce
procházím trychtýřem milosti
ruka tetřeva smaží řízek
olej kape do kafe umakartu
odpolední čaj
sváteční host
nedělní oplzlosti
medium pokojová teplota vibruje přítomností
v předvečer auditu napichuju uschlé suši
paprsky hladí vnitřnosti
zářivá díra ve středu těla tunel prostoru
můj bezdrátový zdroji
hluboká nádoba široký kontejner
dědictví bez minulosti
na druhé straně dne,
přešlapuje krotký sen.
osedlán perutí,
ochočen prožitkem,
kypří mléčné karty.
v zácloně sametu
smývá rýhy osudu
přehodil vyhybku
přestřih vlákno
blýskl na lepší časy
deštivé počasí
ředí mi karmu
šedý motýl
šustí křídly v krku
v rohu meč soubojů
v noze brnění
dochází pigment
nejsme spolu
odešla jsem
skrz mraky
s kapkou vody
pospíchám k betonu
vřískání mobilu pak chvíli sípá ticho
“Můžu mluvit?”
“To snad musíš větět ty, jestli můžeš mluvit”
“…chci se tě na něco…zeptat,
co chceš vlastně dělat…se svým životem?”
v bledém poli sytosti
za skleňenou vitrínou
připíchnutý špendlíkem
pokračuj v hygieně.
v rohu hojnosti
pod rouškou z chloru
boj se chaosu
preparuj emoce
kastruj mazlíčky
podléhej askezi.
v chladu pilulky
tankuj neutrál
pro sny z helia
pro strach z rizika
pro hradbu z prázdnoty
pro eleganci dezinfekce
pro sterilitu kojence.
nemůžeš odmítnout
bezpečí vakua
zuby v metru dýchají ustavičným přesunem
managemet smyslu cyklí se v předtuše nastálé kolize
řiditel námitek po boku kastráta dusí křik kojence
procesualita života přitáhla tvrdý chodník
v oddělení separace 13:33 odkapává z času chlór
roztoušeni ve skleróze nadprodukcí diskurzu
kaz vzkazuje kameni na krku vůni neporozumění
vyčistit oko
umýt sklo
vyměnit pohled
sfouknout iluzi
na paprsku středu
zaparkovat
v zákulisí hmoty
hustota medvěda pod kůrou z medu
fousy ve výtahu
ovládly kabinu
břicho razí cestu prostorem
kosti s nákladem svalů
pod pláštěnkou zuří liják
rána vyznakovaná tělem
ruka doposud nechápavá
zvolila heslo pro inkarnaci
rak nacouval do garáže
přilákán matným příslibem
bezpečí
